Lázně Sedmihorky

Lázně Sedmihorky, nejstarší vodoléčebný ústav v Čechách založil roku 1841 MUDr. Antonín Šlechta, nadšený zastánce vodoléčebných metod Vincence Priesnitze.

Antonín Šlechta (1810- 1886) působící jako městský lékař v Turnově se začal zabývat myšlenkou na založení lázeňského ústavu v okolí. Podnětem k jeho záměrům mu byla krásná romantická krajina turnovského okolí, s hojností studené pramenité vody s jejichž léčebnými účinky uvažoval. Za výrazné podpory tehdejšího majitele hruboskalského panství, Aloise Lexy, rytíře z Aehrentalu, bylo vybráno polesí Wartenberg. Volbu tohoto místa podpořily kromě velkého počtu lesních pramenů se studenou vodou i dobré přístupové možnosti po dokončení stavby císařské silnice mezi Turnovem a Jičínem.

Objekty polesí byly přestavěny na lázeňské domy, areál zahájil zkušební provoz a dostal název Bad Wartenberg. K oficiálnímu otevření lázní došlo 15. května 1842. Polovina 19. století se vyznačovala zvýšeným národně uvědomovacím procesem, trvale většího významu nabývala rodná řeč a její prosazení na území českého království a tak lázně přijaly půvabný a libozvučný název Sedmihorky (zásobárnou místních pramenů bylo - jak se uvádělo - sedm vršků, hůrek či horek).

Pramen "Sedmihorka", jinak po majiteli panství také "Aloisův", dodával veškerou vodu pro potřebu lázní. Návštěvnost postupně stoupala tak, jak se šířila dobrá pověst o tomto léčebném zařízení.

Lázně se těšily přízni nejen obyvatelstva rakouské monarchie, ale i vysoce postavených hostů z cizích zemí. Častými hosty byli přátelé a známí rodiny Aehrenthálů. Mimo německy mluvících hostů, pobývala v Sedmihorkách stále početnější část českých hostů, významných vlasteneckých osobností veřejného a kulturního života, které k sobě doktor Šlechta zval. Za všechny vzpomeňme alespoň Jana Nerudu nebo Elišku Krásnohorskou.

Čeští lázeňští hosté, nadšeni nevšední krásou okolní krajiny, počali ji v sedmdesátých letech 19.století nazývat Českým rájem. Tento název se později vžil nejen pro krajinu Hruboskalskou, ale pro širokou oblast od Jičína, přes Turnov až k Mnichovu Hradišti a na Maloskalsko.

Václav Durych ve své knize z Českého ráje vydané v roce 1886 popisuje léčebné procedury v sedmihorských lázních. Uvádí, že nejdůležitějším způsobem léčení, bylo léčení studenou vodou. Léčilo se však i vzduchem, tělocvikem a dietou, vše podle lékařského vyšetření a předpisu, přičemž se přihlíželo k povaze, pohlaví, věku a tělesné kondici pacienta. Poslední lékař musel po vyhlášení mobilizace roku 1914 nastoupit vojenskou službu v rakouské armádě. To byl po sedmdesáti třech letech definitivní konec léčebných lázní v Sedmihorkách.

I nadále se využívalo bývalých lázeňských objektů k ubytování letních hostů, v čase socialismu pod hlavičkou ROH. Po revoluci lázně několikrát změnily majitele a v současné době bohužel stále více a více chátrají.